Jak správně hovořit na mikrofon? Aź 70% uživatelů sice mikrofon používá, ovšem špatně. Výsledkem je nejenom špatný zvuk ve své podstatě, ale „otrávený“ posluchač, různé trapasy a v neposlední řadě domněnka, že mikrofon je špatný a zvukař nahluchlý. Na cti tak utržil nejenom samotný řečník, ale i chudák zvukař, výrobce mikrofonu neopomíjeje. A přitom stačí se řídit následujícími radami.
Jak správně tedy mikrofon používat? Jak na něj zpívat či hovořit? Následující rady mohou být užitečné nejenom pro vás, ale i pro vaše kamarády a kolegy, kteří se s mikrofonem hold nekamarádí.

Jaký mikrofon na co?

Na zpívání a řečnění používáme elektrodynamický. Mají kardioidní směrovou charakteristiku a zpíváme na něj zblízka.

Mikrofon není ukazovátko. Jak ho držet?

Vzpomeňte na pořad Kotel na TV Nova. Rozhořčení důchodci mikrofon považovali za zbraň a tak jím různě vyhrožovali a klátili do stran. A to je přesně špatně.

Nedělejte s mikrofonem prudké pohyby. Snažte se jej držet v konstantní poloze. Držte jej v prostřední části tubusu, ani ne na konci u vyústění kabelu a ani ne hned za hlavicí. Hlavice totiž musí snímat zvuk i ze zadní části. Za kabel nijak netahejte. Klasickým prohřeškem je držet mikrofon hned za hlavicí, tak jak to dělají rappeři. Věřte, že to dělají ze zvyku a z módy a zvuku tím skutečně škodí.

Mikrofon není svíčka.

Používáte-li mikrofon pro posílení hlasu, tedy zvuk putuje na reproduktory, držte ho u úst a mluvte na něj přímo. Tedy „do něj“.

Obvyklé prohřešky:

• držet mikrofon svisle jako svíčku na hrudi, jako reportér v TV. To si jen můžeme dovolit, jde-li zvuk mikrofonu do záznamu a je zapotřebí aby reportér vypadal dobře a mikrofon mu nezacláněl obličej
• držet mikrofon svisle u úst, mluvit „přes“ mikrofon, ne do mikrofonu. Zvuk bude bez nízkých kmitočtů a příliš úzký. Mluvit na mikrofon metodou „přes hlavici“ je velká pověra a nalezneme ji v několika nejenom českých knihách. Mluvit se má do mikrofonu, ne přes něj.

Jak daleko?

Máte-li mikrofon elektrodynamický, mluvte či zpívejte na něj cca z 3 cm, běžnou hlasitostí, nekřičte.

Ti zkušenější využívají tzv. proximity efektu. Čím blíže na mikrofon zpíváme, tím více vyzní nižší kmitočty. Naopak, chceme-li zpěv zagresivnit a na mikrofon křičet, mikrofon od úst oddálíme. Proto dobří zpěváci s mikrofonem od sebe pohybují podle síly a výšky hlasu.

Častým prohřeškem amatérů je zpěv na mikrofon z 10 a více cm. Pak zvukař musí nastavit větší hlasitost pro mikrofon a tak dochází k zpětné vazbě (pískání).

Jak na příliš silné hlásky „B“, „V“, „P“?

Pokud se příliš silně ozývají hlásky „B“, „V“, „P“, popř. je příliš slyšet hukot větru, použijte tzv. protivětrnou ochranu.Jedná se o návlek na hlavici mikrofonu v různých velikostech i barvách. Mnozí si myslí, že je z molitanu, ovšem pravdou je, že se jedná o speciální průzvučný materiál.

Pro tuto pomůcku se v Čechách vžil pojem „vinčus“, ovšem správně používáme pojem „protivětrná ochrana“ anebo celosvětové zakořeněný výraz „windscreen“.

Protivětrná ochrana je ochranou i „protiprskací“. Svou verzi má i pro studiové mikrofony, kde se označuje jako tzv. pop filtr (kroužek s jemnou síťkou před mikrofonem).

Jak na příliš silné sykavky?

Dříve zmíněná protivětrná ochrana trochu může pomoci, ovšem není to spása. Tady již nastupuje zvukař který musí na daném mikrofonním vstupu mixážního pultu ubrat výšky anebo, pokud toto nestačí a zvuk se tímto zásahem stane nepěkným a nesrozumitelným, použije tzv. de-esser – přístroj na odstranění sykavek. Dost často bývá součástí jako volitelná funkce u kompresorů (zařízení na komprimaci dynamiky) signálu.

Potřebujete se hýbat a gestikulovat?

Pak by vás mikrofon v ruce spíše obtěžoval. Nezbývá než použít mikrofnní stojan.Pak se ale musíte „hlídat“ a když na mikrofon chcete hovořit, tak skutečně být velice blízko mikrofonu.

Mikrofonní stojany mohou být více nebo méně kvalitní. To poznáte po několikerém použití, jak drží utahovací matice, zda mikrofonní stojan je stabilní a především zachovává konstantní polohu. Ty lepší stojany pak dokonce umožňuji instalovat mikrofony dvěma způsoby – na „šibenici“ t.j. na šikmou výsuvnou tyč anebo na střední nepohyblivou tyč.

Jak proti zpětné vazbě?

Tak to je nejtypičtější problém související s používáním mikrofonu. Kdysi někdo prohlásil: „Každý správný zvukař si jednou pískne. Jsou ale zvukaři tupci, kteří pískají furt a neví o tom.“ Tyto věty jsou více než výstižné. To je ale případ, kdy zvukaře skutečně používáte, ten celou „akustiku“ prostoru „pochopí“ a zvuk nastaví tak, aby ke zpětné vazbě nedocházelo.

Jak to ale udělat, když jste sami a potřebujete se rychle otravného pískání a houkání mikrofonu zbavit?

1. Na mikrofon mluvte skutečně zblízka. jedině tak může být nastavena menší citlivost a tedy i menší náchylnost ke zpětné vazbě.
2. Pohybujte se s mikrofonem jen za reprosoustavami. Pokud se s mikrofonem ocitnete před reproduktory, je jasné že k zpětné vazbě musí dojít. Zvukovou aparaturu tedy rozestavte s pečlivým uvážením i s ohledem na akustiku prostoru.
3. Různá udělátka typu feedback supressory použijte skutečně až jako poslední. Obvykle problém se zpětnou vazbou lze vyřešit už výše uvedeným postupem.

Více zde: https://nupogodi.webnode.cz/news/jak-spravne-hovorit-na-mikrofon-/